22:33
je tomu jen pár okamžiků, co jsem dospěl k verdiktu, který částečně vysvětluje původ mé zdánlivé, ale přesto matoucí dezoirentace v plynutí času.
člověk by řekl, že kdyz jeden koketuje s časem, pohrává si s ním a vyvolává iluzi jeho transformace, měl by být jeho pánem a kontrolovat jeho veškerou moc ve svůj prospěch.
disorder of time. vzhledem ke své působnosti jedno ze senilnějších “děl”, ještě z dob letenských. klasické IKEA hodiny modifikované o 270°, momentálně bez přísunu energie. disorder of time nyní tedy absolutní.
nicméně není tomu tak.
ke svému vlastnímu překvapení jsem obklopen nejedním matoucím objektem, jež zapřičiňuje např. moje “pozdní” návštěvy pracovních institucí (a pochopitelně bývalých společensky-vzdělávacích). zde předkládám důkazy místo slibů:
oba případy (hodinky, mikrovlnka) znázorňují stejný časový moment, tj. byly pořízeny ve stejný čas (vč. první fotografie – disorder of time) a to v 22:33 (jak lze vidět na první fotce, na digitálních hodinách v pravém dolním rohu).
a tak si občas řikám.. wtf?
* pointu vložte zde *
PS: už jste někdy psali blogpost 30 minut?